Skladníkem na poloviční úvazek

Po dlouhé zimě jsme se dočkali období dovolených a všichni kolegové a kolegyně toho s radostí využívají. Konečně přišla řada i na našeho skladníka, a já jsem se dobrovolně hlásila jako jeho dočasná zástupkyně. Naivně jsem si myslela, že trocha manuální práce bude pro mě příjemným rozptýlením oproti běžné administrativě obchodního oddělení.

Den 1

První den mně připravil o veškeré iluze. Asi hodinu jsem hledala polštář, který byl zahrabán v nejspodnější krabici, další hodinu jsem pobíhala mezi regály a nemohla jsem najít svícen… Ale je potřeba hned na začátku říct, že předání skladu provázely podrobné instrukce, kde co je a jak to najít. Kolega mi dokonce všude nechal cedulky s popiskami výrobků, ale i když víte přesně, že ten svícen je někde v řadě těchto 15 krabic není nic snadného na něj natrefit.

Den 4

Naplno jsem si užívala balení zásilek. Zabalit takový lustr není žádná legrace. Každý produkt v originální krabici se dává do kartonu, prokládá se bublinkovou folií, karton se omotává černou lepící folií a jako třešnička na dortu přichází lepící paska. Musím říct, že jsem si vždy vyžívala v balení vánočních dárků, ale u takového pátého kartonu z vás začíná opadat nadšení a po dvacátém už pasku a folii nechcete ani vidět.

Den 7

Užila jsem si nejen balení, ale i rozbalování. Počítalo se, že dodávky nového zboží budou při prázdninovém provozu poněkud omezené, ale ve finále krabice s novinkami nám přibývaly na denním pořádku. Chudák sklad byl po dvou týdnech celý zavalen kartony, a já jsem se přesvědčila, že nestačí jen hromadit palety vedle sebe… Rozmísťování produktů ve skladovém prostoru je zkratka uměním a evidentně na to musíte mít talent.

Den 10

Jsem byla ráda, že se zatím nestala žádná katastrofa. Až na jedné rozbité přesýpací hodiny, které se nám rozbily při dopravě, a klientku, která ode mě místo krémového polštáře dostala černý. A samozřejmě jsem odpočítávala dny do konce kolegové dovolené.

Za příležitost vyzkoušet nové povolání jsem stejně vděčná. O to víc si pak vážíte vlastní náplni práci a práci těch druhých. Na závěr bych ráda poděkovala všem kolegyním, které mi pomáhaly s hledáním a balením. A samozřejmě Petrovi, který dělá skladníka na plný úvazek a nestěžuje se.